Pojďme polemizovat..

[Slíma]

a jak je to s tema honzamar a . r? Nejaka paranoia? Bo co?

vedle* se to asi nedozvim, bo odpoved nevyzaduje cerpani informaci z wiki.. ani z bible*

[Ladin164QV]

jeste lepsi je HonzaT...

[Slíma]

to bude bracha

[crashta]

jeste lepsi je HonzaT...

Nojo, Lado, podle vseho bude na sraze kozel... Jen jeste neuhradil triko. Asi mel tenhle mesic o jednu desetinu vyssi spotrebu (oni to nemeri jak myč na dvedesetinnamista....)

[hondzik]

nezapomeňte se s ním vyfotit. Ale ke mě ho pak neberte...

[.mycTD]

dovolim si pridat par* slov k tematu, takze ve strucnosti:
Proč si hloupí lidé myslí, že jsou nejchytřejší? Vlastní neobjektivita je potvrzena vědci
Proč je myšlení lidí zatemňováno absolutní vírou ve správnost jejich názorů? Proč si lidé neschopní myslí, že jsou nadmíru schopní? Podléháme Dunning-Kruger efektu.
„Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.” Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny, vyslovil tuto myšlenku před více než půlstoletím, avšak platnost jeho slov se od té doby nezměnila. Důkaz nám o tom přináší vědecký výzkum Davida Dunninga a Justina Krugera z Cornell University, odhalující jev označovaný jako Dunning-Kruger efekt (dále jen „DK efekt“).
Neviditelný zloděj
Výzkum byl inspirován kuriózním případem „citrónového zloděje“ McArthura Wheelera z Pittsburghu, který ve dne a bez jakéhokoli maskování vyloupil dvě banky. Když jej během krátkého času na základě kamerových záznamů policie dopadla, byl svým zadržením velice šokován. Říkal: „Přece jsem si potřel obličej džusem!“
Wheeler trpěl hluboce zavádějící představou, že pokud si potře tvář (a dokonce i oči) citronovou šťávou, stane se pro videokamery neviditelným. Pro nás zcela nesmyslná hypotéza se pro něho stala nevyvratitelnou pravdou.

Naše představy o fungování světa jsou označovány jako mentální modely. Wheelerův absurdní mentální model citronové neviditelnosti je pouze extrémním případem častého jevu, při kterém lidé mají ve svých hlavách více či méně „ujeté“ mentální modely. Takoví lidé svým modelům nekriticky a neochvějně věří a činí na základě nich svá rozhodnutí. Dunning s Krugerem se rozhodli tento fenomén blíže zkoumat.
Hypotéza: Hloupost člověku zabraňuje uvědomit si, že je hloupý
Výzkumníky zaujal zjevný rozdíl mezi skutečnými schopnostmi člověka a tím, jak on sám své schopnosti vidí. Formulovali hypotézu, že člověk, který je neschopný (ve výzkumu označovaný jako nekompetentní), trpí dvěma druhy obtíží:

• Vzhledem ke své neschopnosti činí nesprávná rozhodnutí. Například jde pomazaný citronovou šťávou vykrást banku.

• To, že činí nesprávná rozhodnutí, si nekompetentní člověk není schopen uvědomit. Wheelera o jeho nekompetentnosti nepřesvědčily ani kamerové záznamy. Sám je označoval za podvrh.
Jádro výzkumu: Hlupák je přesvědčen, že je chytrý

Prokázat tuto hypotézu měli testovaní vysokoškolští studenti. Nejprve měli vyplnit test měřící jejich schopností v určité oblasti (logické schopnosti, gramatika, humor). Poté pak hodnotili svou schopnost rozeznat správné řešení, tedy odhadnout, jak jsou v této oblasti dobří.
Po konfrontaci s výsledky experimentu nenastala změna

V druhé části experimentu měli studenti možnost prozkoumat výsledky testů ostatních a poté měli opět provést sebehodnocení. Výzkum ukázal dvě věci:

• Po srovnání s ostatními ti schopní poznali, že jsou na tom lépe, než očekávali, a podle toho upravili své hodnocení. Jejich původně podhodnocené výsledky lze zdůvodnit tím, že pokud člověku připadá nějaký úkol jednoduchý, má pocit, že pro ostatní bude jednoduchý také.
• Neschopní po kontaktu s realitou své sebehodnocení nezměnili. Nebyli schopni rozpoznat, že schopnosti ostatních jsou lepší než ty jejich.
• Nejméně schopní lidé své schopnosti přeceňují nejvíce. Nejslabší čtvrtina studentů, která měla průměrný percentil jen 12, odhadovala své schopnosti průměrně na percentil 62.

• Naopak ti nejschopnější mají tendenci své schopnosti podceňovat.Vzdělávání jako cesta k vlastní objektivitě

Pomocí dalších testů autoři experimentu zjistili, že k přesnějšímu hodnocení sebe sama i druhých osob můžeme dojít pouze tréninkem. Jinými slovy, pokud se zlepší schopnosti člověka, pak takový člověk dokáže rozpoznat svou původní neschopnost.
Závěr studie: Lidé, kteří neví, neví, že neví
Z výzkumu vyplynulo, že:

• Neschopní mají tendenci přeceňovat své vlastní schopnosti.
• Neschopní nedokážou rozpoznat schopnosti jiných.
• Neschopní po konfrontaci s realitou nezmění své hodnocení.
• Jediná cesta jak DK překonat, je v rozvoji dovedností formou vzdělávání a tréninku.
Vlastnost lidského mozku

To, že by se v případě DK efektu mohlo jednat o obrannou reakci lidského mozku, ukazuje stav zvaný anosognosia. Ten se objevuje u pacientů, kteří ztratí ruku či nohu. Takový člověk si stále myslí, že tuto končetinu má a nelze mu vysvětlit opak. Dokonce se objevily i situace, kdy slepému člověku nebylo možné vysvětlit, že je slepý. Jeho mozek každou informaci ukazující na vlastní neschopnost blokoval již na podvědomé úrovni. Je tedy možné, že mozek stejným způsobem blokuje i informace, ukazující nesprávnost vlastních mentálních modelů.
Jak proti DK efektu bojovat

Potkali jste extrémně trapného člověka, který si myslel, bůhví jak není vtipný? Začetli jste se někdy do debat na nějaké internetové diskusi a viděli do očí bijící nesmyslné argumenty? Poslouchali jste někdy typickou hospodskou politickou debatu? Tvrdil vám někdo, že člověk může přežít 6 let bez jídla, či že pití ranní moči je léčivé? Znáte lidi kteří bezmezně věří svým, pro vás nesmyslným, mentálním modelům?

Každý z nás se s lidmi trpícími DK pravidelně setkává. I když tušíte, že se daný „expert“ ve svých názorech mýlí, nelze ho logickými argumenty přesvědčit o opaku. Výzkumy naznačují, že tento efekt je naprosto běžný. V různých oblastech jím může trpět každý z nás. Jak se tedy nestat obětí vlastního DK?

1| Nezaujímejte stanoviska k věcem, o kterých máte málo znalostí

Nedostatek informací či informace zkreslené médii jsou nebezpečná věc. Pokud budete zaujímat postoj k otázkám, o kterých máte málo ověřených informací, podstupujete riziko Dunning-Kruger efektu. Hledejte proto objektivní pravdu v co možná nejkvalitnějších zdrojích, jako jsou například vědecké výzkumy.

2 | Nemějte dogmata

Jak by řekl klasik: „Jediné dogma, které mám, je, že nemám dogmata.“ Tímto citátem je autorem naznačena jedna z efektivních prevencí proti DK. I pokud v něco skálopevně věříte, zkuste si připustit, že to možná není pravda. Vždy přiznejte možnost existence vašeho DK. Kdyby si toto připustil například Adolf Hitler či Anders Breivik, nemusely jejich činy zajít tak daleko.

3| Vzdělávejte se a hledejte zpětnou vazbu

Začněte aktivně zpochybňovat svou intuici a subjektivní názor. Vyhledávejte pravdu a objektivní zpětnou vazbu. Takové zpětné vazbě věřte raději více, než vašemu subjektivnímu názoru. Základem boje s DK však vždy zůstane vzdělávání.
Filozofický závěr k zamyšlení

Pravda a objektivita jsou jedny z nejdůležitějších hodnot pro růst a fungování lidské společnosti. Dunning-Kruger efekt je jejich nepřítelem, protože objektivitu zatemňuje přímo v našich hlavách. Hlavním rizikem je, že tento fenomén dokáže být také společensky nakažlivý. Nenechejme se jím polapit.

http://www.national-geographic.cz/detai ... dci-39473/

[vavrusam]

Vypadá to, že máš PŘEBYTEK PENĚZ, ČASU A NERVŮ A PROBLÉM NEVYŘEŠEN.

[zde]

dovolim si pridat par* slov k tematu, takze ve strucnosti:
Proč si hloupí lidé myslí, že jsou nejchytřejší? Vlastní neobjektivita je potvrzena vědci
Proč je myšlení lidí zatemňováno absolutní vírou ve správnost jejich názorů? Proč si lidé neschopní myslí, že jsou nadmíru schopní? Podléháme Dunning-Kruger efektu.
„Problém současného světa je, že hlupáci jsou si skálopevně jistí, ale lidé inteligentní jsou plní pochybností.” Bertrand Russell, matematik, nositel Nobelovy ceny, vyslovil tuto myšlenku před více než půlstoletím, avšak platnost jeho slov se od té doby nezměnila. Důkaz nám o tom přináší vědecký výzkum Davida Dunninga a Justina Krugera z Cornell University, odhalující jev označovaný jako Dunning-Kruger efekt (dále jen „DK efekt“).
Neviditelný zloděj
Výzkum byl inspirován kuriózním případem „citrónového zloděje“ McArthura Wheelera z Pittsburghu, který ve dne a bez jakéhokoli maskování vyloupil dvě banky. Když jej během krátkého času na základě kamerových záznamů policie dopadla, byl svým zadržením velice šokován. Říkal: „Přece jsem si potřel obličej džusem!“
Wheeler trpěl hluboce zavádějící představou, že pokud si potře tvář (a dokonce i oči) citronovou šťávou, stane se pro videokamery neviditelným. Pro nás zcela nesmyslná hypotéza se pro něho stala nevyvratitelnou pravdou.

Naše představy o fungování světa jsou označovány jako mentální modely. Wheelerův absurdní mentální model citronové neviditelnosti je pouze extrémním případem častého jevu, při kterém lidé mají ve svých hlavách více či méně „ujeté“ mentální modely. Takoví lidé svým modelům nekriticky a neochvějně věří a činí na základě nich svá rozhodnutí. Dunning s Krugerem se rozhodli tento fenomén blíže zkoumat.
Hypotéza: Hloupost člověku zabraňuje uvědomit si, že je hloupý
Výzkumníky zaujal zjevný rozdíl mezi skutečnými schopnostmi člověka a tím, jak on sám své schopnosti vidí. Formulovali hypotézu, že člověk, který je neschopný (ve výzkumu označovaný jako nekompetentní), trpí dvěma druhy obtíží:

• Vzhledem ke své neschopnosti činí nesprávná rozhodnutí. Například jde pomazaný citronovou šťávou vykrást banku.

• To, že činí nesprávná rozhodnutí, si nekompetentní člověk není schopen uvědomit. Wheelera o jeho nekompetentnosti nepřesvědčily ani kamerové záznamy. Sám je označoval za podvrh.
Jádro výzkumu: Hlupák je přesvědčen, že je chytrý

Prokázat tuto hypotézu měli testovaní vysokoškolští studenti. Nejprve měli vyplnit test měřící jejich schopností v určité oblasti (logické schopnosti, gramatika, humor). Poté pak hodnotili svou schopnost rozeznat správné řešení, tedy odhadnout, jak jsou v této oblasti dobří.
Po konfrontaci s výsledky experimentu nenastala změna

V druhé části experimentu měli studenti možnost prozkoumat výsledky testů ostatních a poté měli opět provést sebehodnocení. Výzkum ukázal dvě věci:

• Po srovnání s ostatními ti schopní poznali, že jsou na tom lépe, než očekávali, a podle toho upravili své hodnocení. Jejich původně podhodnocené výsledky lze zdůvodnit tím, že pokud člověku připadá nějaký úkol jednoduchý, má pocit, že pro ostatní bude jednoduchý také.
• Neschopní po kontaktu s realitou své sebehodnocení nezměnili. Nebyli schopni rozpoznat, že schopnosti ostatních jsou lepší než ty jejich.
• Nejméně schopní lidé své schopnosti přeceňují nejvíce. Nejslabší čtvrtina studentů, která měla průměrný percentil jen 12, odhadovala své schopnosti průměrně na percentil 62.

• Naopak ti nejschopnější mají tendenci své schopnosti podceňovat.Vzdělávání jako cesta k vlastní objektivitě

Pomocí dalších testů autoři experimentu zjistili, že k přesnějšímu hodnocení sebe sama i druhých osob můžeme dojít pouze tréninkem. Jinými slovy, pokud se zlepší schopnosti člověka, pak takový člověk dokáže rozpoznat svou původní neschopnost.
Závěr studie: Lidé, kteří neví, neví, že neví
Z výzkumu vyplynulo, že:

• Neschopní mají tendenci přeceňovat své vlastní schopnosti.
• Neschopní nedokážou rozpoznat schopnosti jiných.
• Neschopní po konfrontaci s realitou nezmění své hodnocení.
• Jediná cesta jak DK překonat, je v rozvoji dovedností formou vzdělávání a tréninku.
Vlastnost lidského mozku

To, že by se v případě DK efektu mohlo jednat o obrannou reakci lidského mozku, ukazuje stav zvaný anosognosia. Ten se objevuje u pacientů, kteří ztratí ruku či nohu. Takový člověk si stále myslí, že tuto končetinu má a nelze mu vysvětlit opak. Dokonce se objevily i situace, kdy slepému člověku nebylo možné vysvětlit, že je slepý. Jeho mozek každou informaci ukazující na vlastní neschopnost blokoval již na podvědomé úrovni. Je tedy možné, že mozek stejným způsobem blokuje i informace, ukazující nesprávnost vlastních mentálních modelů.
Jak proti DK efektu bojovat

Potkali jste extrémně trapného člověka, který si myslel, bůhví jak není vtipný? Začetli jste se někdy do debat na nějaké internetové diskusi a viděli do očí bijící nesmyslné argumenty? Poslouchali jste někdy typickou hospodskou politickou debatu? Tvrdil vám někdo, že člověk může přežít 6 let bez jídla, či že pití ranní moči je léčivé? Znáte lidi kteří bezmezně věří svým, pro vás nesmyslným, mentálním modelům?

Každý z nás se s lidmi trpícími DK pravidelně setkává. I když tušíte, že se daný „expert“ ve svých názorech mýlí, nelze ho logickými argumenty přesvědčit o opaku. Výzkumy naznačují, že tento efekt je naprosto běžný. V různých oblastech jím může trpět každý z nás. Jak se tedy nestat obětí vlastního DK?

1| Nezaujímejte stanoviska k věcem, o kterých máte málo znalostí

Nedostatek informací či informace zkreslené médii jsou nebezpečná věc. Pokud budete zaujímat postoj k otázkám, o kterých máte málo ověřených informací, podstupujete riziko Dunning-Kruger efektu. Hledejte proto objektivní pravdu v co možná nejkvalitnějších zdrojích, jako jsou například vědecké výzkumy.

2 | Nemějte dogmata

Jak by řekl klasik: „Jediné dogma, které mám, je, že nemám dogmata.“ Tímto citátem je autorem naznačena jedna z efektivních prevencí proti DK. I pokud v něco skálopevně věříte, zkuste si připustit, že to možná není pravda. Vždy přiznejte možnost existence vašeho DK. Kdyby si toto připustil například Adolf Hitler či Anders Breivik, nemusely jejich činy zajít tak daleko.

3| Vzdělávejte se a hledejte zpětnou vazbu

Začněte aktivně zpochybňovat svou intuici a subjektivní názor. Vyhledávejte pravdu a objektivní zpětnou vazbu. Takové zpětné vazbě věřte raději více, než vašemu subjektivnímu názoru. Základem boje s DK však vždy zůstane vzdělávání.
Filozofický závěr k zamyšlení

Pravda a objektivita jsou jedny z nejdůležitějších hodnot pro růst a fungování lidské společnosti. Dunning-Kruger efekt je jejich nepřítelem, protože objektivitu zatemňuje přímo v našich hlavách. Hlavním rizikem je, že tento fenomén dokáže být také společensky nakažlivý. Nenechejme se jím polapit.

http://www.national-geographic.cz/detai ... dci-39473/

Tak jako vocaď pocaď

V 1982 se konala pozoruhodná událost. Na univerzitě v Paříži výzkumný tým vedený fyzikem Alain Aspect provedl experiment, který by se mohl ukázat jako jeden z nejvýznamnějších experimentů ve 20.století. Neslyšeli jste však o tom ve večerních zprávách. A pokud nemáte ve zvyku číst vědecké časopisy, tak jste pravděpodobně nikdy neslyšeli ani jméno Aspect, ačkoli jsou zde tací, kteří věří, že jeho objev může změnit tvář vědy.

//Aspect a jeho tým odhalili, že za jistých okolností subatomární částice jako jsou elektrony, schopny okamžitě komunikovat spolu navzájem bez ohledu na vzdálenost, která je odděluje. A je jedno jestli jsou od sebe daleko 10 centimetrů nebo 10 miliard kilometrů.//

Nějakým způsobem se zdá, že každá částice ví, co ta druhá dělá. Problémem této hypotézy je porušování Einsteinova postulátu, který tvrdí, že žádná informace se nemůže šířit rychleji než je rychlost světla ve vakuu. Ponevadž cestování rychleji než rychlost světla je stejné jako zlomení časové bariery. Tato děsivá výhlídka způsobila, že někteří fyzici zkoušeli přijít s propracovanými teoriemi, jak uspokojivě vysvětlit Aspectův nález. Ale někteří přišli ještě s radikálnějšími vysvětlěními.

Tak například David Bohm z Londýnské univerzity věří, že Aspectův objev znamená, že objektivní realita neexistuje, a to navzdory zdání vší pevnosti vesmíru, který je v podstatě přelud, obrovský a okázale podrobný hologram.

Aby jsme porozuměli, proč Bohm činní toto překvapující tvrzení, musíme nejdříve trochu porozumět, co je hologram. Hologram je trojrozměrná fotogragfie, vytvořená pomocí laseru.

Aby byl vytvořen hologram, vyšle se laserový paprsek, který je rozdělen na skrz polopropustné zrcadlo.Předmět který je fotografován je nejprve zalit světlem jednoho laseroveho paprsku, paprsek se odrazí od předmětu, pak se tento paprsek setká s tím druhým, a vznikne výsledný interferenční vzorec,který je zachycen na film.

Když je film vyvolán, vypadá jako nesmyslná zmeť světelných a tmavých čar. Ale jakmile je vyvinutý film osvětlen jiným laserem, objeví se trojrozměrný obraz původního předmětu.

Tři-rozměrnost takového obrazu není jediná pozoruhodná charakteristika hologramu. Jestliže hologram růže je rozdělen na půl a pak osvětlen laserem, každá polovina bude stále obsahovat celý obraz růže.

A jestliže tyto poloviny budou znovu rozděleny, každý kousek filmu bude vždy obsahovat menší, ale nedotčenou verzi původního obrazu. Narozdíl od normální fotografie, každá část hologramu obsahuje všechny informace o celém obrazu.

"Celek v každé části" , což je přirozená vlastnost hologramu nám poskytuje úplně nový přístup k porozumění organizaci a řádu života. Po většinu své historie, západní věda pracovala s předsudkem, že nejlepší cesta k poznání fyzikálních fenoménů, ať žáby nebo atomu, je rozpitvat je na kousky a studovat jejich příslušné části.

Hologram nás učí, že k některým věcem ve vesmíru nemůžeme přistupovat tímto způsobem. Jestliže se pokoušíme rozebrat něco konstruované holograficky, nedostaneme části, ale pouze menší celek.

Tento princip motivoval Davida Bohma k jinému chápání Aspectova objevu. Bohm věří, že příčina vzájemného kontaktu subatomárních částic, bez ohledů na oddělující vzdálenost, není v to, že si posílají nějakých druh záhadných signálů sem a tam, ale protože jejich oddělenost je iluze. Argumentuje, že v určité hlubší úrovni reality takové částice nejsou individuálními entitami, ale jsou vlastně vyjádřením téhož základního něčeho.


///Aby lidem příblížili, co má na mysli, Bohm poskytuje následující ilustraci. //


Představme si akvárium obsahující rybu. Představme si též, že nejsme schopni vidět akvárium přímo a naše vědění o tom něm a co se v něm děje, přichází z dvou televizních kamer, jedna namířena na předek a druhá je umístěna ze strany.

Jak se díváme na dva televizní monitory, možná budeme předpokládat, že ryby na každé z obrazovek, jsou oddělené entity. Konec konců, protože kamery jsou nastaveny v různých úhlech, každý obraz bude lehce rozdílný. Ale jak budeme pokračovat v dívání se na ty dvě ryby, posléze si uvědomíme, že zde je mezi nimi jistý vztah.

Když se jedna otočí, další také udělá lehce rozdílnou, ale odpovídající otočku; když jedna směřuje dopředu, druhá vždy směřuje ke straně. Jestliže zůstaneme nevědomý o skutečné situaci, možná dokonce dojdeme k závěru, že jedna ryba musí okamžitě komunikovat s druhou, ale tak to jasně není.

Toto, říká Bohm, je přesně to, o co jde mezi subatomátními částicemi v Aspectově experimetnu.

Podle Bohma, domnělé nadsvětelné spojení mezi částicemi nám ve skutečnosti jen říká, že existuje hlubší úroveň reality, která je před námi utajena, komplexnější rozměr za naším, jako je v naší analogii akvárium. Vnímáme objekty, jako jsou subatomární částice, vzájemně oddělené, protože vidíme jen část jejich reality.

Takové částice nejsou oddělené částice, ale aspekty hlubší základní jednoty, která je vlastně holograf a nedělitelná jako předtím zmíněná růže. A protože všechno ve fyzikální realitě je složeno s takových "vzorů", vesmír sám je projekce, hologram.

Vedle jeho fantomové přirozenosti, takový vesmír by měl i jiné dosti překvapující rysy. Jestliže zjevná oddělenost subatomárních částic je iluzorní, znamená to, že hlubší úrovně reality ve vesmíru jsou navzájem nelokálně propojeni.

Elektrony v atomu uhlíku v lidském mozku jsou spojeny se subatomárními částicemi, které obsahuje každý losos, který plave, každé srdce, které tluče a každá hvězda, která bliká na nebi.

Vše proniká vše, ačkoli lidé můžou kategorizovat, přihrádkovat, a dále členit různé fenomény ve vesmíru, všechna rozdělení jsou umělá a všechna příroda je souvislá pavučina.

V holografickém vesmíru, čas a prostor nemůžou být dále nazírány jako fundamentální. Protože pojmy jako poloha, selhává ve vesmíru, v kterém nic není opravdu oddělené od všeho ostatního, čas a tří-dimezionální prostor, jako obraz ryby na TV monitoru, musí být nazírán jako projekce tohoto hlubšího řádu.

V jeho hlubší úrovni je realita jakýsi druh superhologramu, v kterém minulost, přítomnost a budoucnost existují současně. To znamená, že s vhodnými nástroji může být možné někdy dosáhnout superholografické úrovně reality a vytrhnout výjevy z dlouho zapomenuté minulosti

Co ještě superhologram obsahuje je otevřená otázka. Dejme tomu, že takový superhologram je matrice (matrix), který dává zrod všemu ve vesmíru, obsahuje všechny subatomární částice, které byli nebo budou - každé utváření hmoty a energie, které je možné, od sněhových vloček ke kvasarům, od velryb ke gamma paprskům. Může to být viděno jako druh kosmického skladiště "Všeho co je".

Ačkoli Bohm připouští, že neznáme zatím žádný způsob, jak poznat, co ještě jiného může ležet ukrytého v superhologramu,odvažuje tvrdit, že nemáme žádný důvod předpokládat, že neobsahuje více. Nebo jak tvrdí, možná že superholografická úroveň reality je jen pouhý stupeň, za kterým leží "nekonečnost dalšího rozvoje".

Bohm není jediný badatel, který našel důkaz, že vesmír je hologram. Standfordský neurofyziolog Karl Pribram pracoval nezávisle na poli výzkumu mozku a je též přesvědčen o holografické podstatě reality.

Pribram došel k holografickému modelu při uvažovaní nad hádankou jak a kde je uložena v mozku paměť a vzpomínky. Po desetiletí dlouhých studii ukázal, že spíše než omezená na a určitou oblast, je paměť rozptýlena po celém mozku.

Po sérii zásadních experimentů v roce 1920, mozkový specialista Karl Lashley objevil,že nezávisle na tom, která část mozku krysy byla odstraněna, krysa nezapomněla, jak vykonat řadu úkolů, které se naučila před operací. Jediný problém byl, že nikdo nebyl schopen přijít s vysvětlením tohoto podivného ukládání paměti, založený na principu "celek je v každé části".

Pak v roce 1960 se Pribram setkal s holografickým modelem a uvědomil si, že našel vysvětlení, které vědci hledali. Pribram věří, že vzpomínky nejsou zakódovány v neuronech, nebo malých seskupeních neuronu, ale ve vzorcích nervových impulsů, které křižují mozek skrz na skrz stejněj, ako světlo laseru interferuje celou oblastí kousku filmu, na němž je holografický obraz. Jinými slovy, Pribram věří, že mozek je sám o sobě hologram

Pribramova teorie také vysvětluje, jak lidský mozek může hromadit tolik informací v tak malém prostoru. Bylo odhadnuto, že lidský mozek má kapacitu zapamatovat si něco v řádu kolem 10 miliard bitů informací během průměrného lidského života ( nebo přibližně ten samé množství informací obsažené v pěti svazcích Encyklopedie Britannica.)

Podobně, bylo objeveno, že vedle jeho jiných schopností, hologram vlastní ohromující kapacitu pro ukládání informací - jednoduše při změně úhlu, pod kterým dva paprsky zasáhnou kus fotografického filmu. Tak je možné zaznamenat mnoho různých obrazů na ten samý povrch. Bylo demonstrováno, že jeden čtvereční centimetr filmu může pojmout až 10 miliard bitů informace.

Naše záhadná schopnost rychle si vybavit jakoukoliv informaci, kterou potřebujeme z ohromného množství uskladněných informací se stává mnohem více pochopitelnější, pokud si představíme, že mozek funguje jako podobně jako hologram. Jestliže se váš přítel zeptá, aby jste mu řekli, co vám přijde na mysl, když řekne slovo "zebra", nemusíte nemotorně třídit po zpátku skrze ohromné a buněčné abecední soubory abyste dospěli k odpovědi. Namísto toho se nám vybaví asociace jako "pruhovaná", "podobná koni", a "zvíře žijící v Africe" napadne téměř okamžitě.

Vskutku, jedna z nejvíce udivujících věcí kolem lidského myšlenkového procesu je, že každý kus informace se zdá být okamžitě souvztažný s každým ostatním kouskem informace. Protože každá část hologramu je nerozlučně navzájem propojená s každou další částí. Je to možná prvotřídní příklad navzájem souvztažného systému v přírodě.

Uskladnění paměti není jediná neurofyziologická hádanka, která se stává více jasnější ve světle Pribramova holografického modelu mozku. Další je, jak mozek může překládat lavinu frekvencí, kterou přijímá přes smysly (světelné frekvence, zvukové frekvence, a tak dále) do konkrétního světa našeho vnímání. Kódování a dekódování frekvencí je přesně to, co hologram dělá nejlépe. Právě hologram funguje jako jakási čočka, překládací zařízení schopné přeměnit zjevně nesmyslnou změt frekvencí do souvislého obrazu, Pribram věří, že mozek také zahrnuje čočku a užívá holografické principy, aby matematicky konvertoval frekvence, které přijímá skrze smysly do našeho vnitřního světa vnímání.

Působivé množství důkazů naznačuje, že mozek užívá holografický princip. Proto není divu, že Pribrama teorie, získává rostoucí podporu mezi neurofyziology.

Argentinsko-italský badatel Hugo Zucarelli nedávno rozšířil holografický model do světa akustických jevů. Rozpačitý z faktu, že lidé mohou lokalizovat zdroj zvuků, aniž by museli pohnout hlavou, i když jen naslouchají jedním uchem. Zucarelli dospěl k tomu, že holografický princip může vysvětlit tuto schopnost.

Zucarelli také vyvinul technologii holophonického zvuku, metodu záznamu schopnou reprodukovat akustickou polohu s téměř tajemným realismem.

Pribramova víra, že naše mozky matematicky konstruují "tvrdou" reality v závislosi na vstupních frekvencích, tak získala dosti velkou experimentální podporu.



// Bylo shledáno, že každý z našich smyslů je sensitivnější k mnohem širší řadě frekvencí, než se původně myslelo.


Výzkumníci odhalili, například, že naše zraková soustava je citlivá na zvukové frekvence, že náš smysl čichu je částečně závislý na tom, co je dnes nazvané "osmické frekvence", a dokonce buňky v naších tělech jsou citlivé na širokou řadu frekvencí. Takovýto zjištění nám naznačuje, že to je jenom zaleží na holografické působnosti vědomí, akk takové frekvence jsou vytříděny a rozčleněny do konvenčního způsobu vnímání.

Ale ještě překvapivější výsledek dostaneme, když spojíme Pribramův holografický model mozku spolu s teorií Davida Bohma. Co se stane? Jestliže je hmatatelný svět jen druhotná skutečnost a co je "tam venku" je jen změt frekvencí, a jestliže je také hologram a jen vybírá určité frekvence z této změti a pak je matematicky transformuje do smyslového vnímání, co se stane s objektivní realitou?

Řečeno zcela jednoduše, přestává existovat. Jak východní náboženství dlouho avizují, že materiální svět je Mája, iluze, ačkoliv si můžeme myslet, že jsme fyzické bytosti, pohybující se skrz fyzický svět, nejde o nic, než o představu.

Jsme vlastně "přijímače" plovoucí skrz kaleidoskopický oceán frekvencí, a co vybereme z tohoto oceánu a proměníme do fyzické skutečnosti je jen jeden kanál z mnoha, která lze získat ze superhologramu.

Tento překvapující nový obraz skutečnosti, syntéza Bohmova a Pribramova pohledů, byla pojmenována jako holografické paradigma, a ačkoli mnoho vědců se k němu postavilo se skepticismem, jiné to přitáhlo. Malá, ale rostoucí skupina výzkumníků věří, že to může být jeden z nejpřesnějších modelů reality, ke kterému věda dosud dospěla. Více jak to, většina věří, že může řešit některá mysteria, která nebyla vědou předtím vysvětlitelná a dokonce ustanovit paranormální jevy jako součástí přírody. Četní badatelé, včetně Bohma a Pribrama, si všimli že mnoho parapsychologický fenoménů se stává mnohem více srozumitelnější v termínech holografického paradigmatu.

V vesmíru ve kterém individuálních mozky jsou ve skutečnosti nedělitelné části většího hologram a všechno je neskonale vzájemně propojené, telepatie může být pouze zpřístupnění holografické úrovně.

Je mnohem snazší porozumět, jak informace může cestovat, od mysli osoby "A" k mysli osoby "B" na daleké vzdálenosti a pomáhá pochopit mnoho neřešitelných hádanek v psychologii. Zvláště Stanislav Grof cítí, že holografické paradigma poskytuje model pro porozumění mnoha záhadných fenoménů, které lidé zažívají během změněných stavech vědomí.

V roce1950, zatímco vedl výzkum LSD jako psychoterapeut, Grof měl jednu pacientku, ženu, která náhle došla k přesvědčení o totožnosti ženy s druhem prehistorického plazu Během trvání její vize, nejenže přesně popisovala všechny pocity, jako by skutečně byla plazem, ale dokonce popisovala části samčí anatomie. Popsala, že hlava samce byla pokryta barevnými skvrnami.

Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu jako spouštěč sexuálních podnětů.

Skutečnost této ženy nebyla ojedinělá. Během průběhů jeho výzkumů se Grof setkal s příklady pacientů indentifikující se vlastně s každým druhem na evolučním stromě. Co více, shledal, že takové zkušenosti často obsahují tajemné zoologické detaily, které se ukazují jako přesné.

Regrese do zvířecího království nebyli jedinou hádankou psychologických fenoménů, se kterými se Grof setkal. Také měl pacienty, kteří se zdáli proniknout do jakéhosi druhu kolektivního nebo rasového nevědomí. Lidé s malým nebo žádným vzděláním náhle dávali detailní popis pohřebních praktik z dob Zarathustry a scén z Hinduistické mytologie. V jiné kategorii zkušeností, osoby dali přesvědčiví popis z cest mimo tělo, záblesků budoucnosti, a regresí do zjevně minulých inkarnací.

V pozdějším výzkumu, Grof se setkal s tím samým rejstříkem fenoménů i u terapeutických sezení, které nezahrnovali užití psychadelických látek. Protože společným prvkem takových zkušeností, který se objevoval, byla transcedence individuálního vědomí za obvyklé hranice ega a omezení času a prostoru, Grof je nazval "transpersonální zkušenosti" , a pozdních 60 letech pomohl založit větev psychologie nazývanou "transpersonální psychologie" , jejíž studiu se potom plně věnoval.

Ačkoli do nově založené Asociace transpersonální psychologie vstupovalo stále více podobně myslících profesionálů, a přestože se stala transpersonální psychologie respektovanou větví psychologie, ani Grof ani ostatní nebyli schopni dlouho poskytnout vysvětlení pro takové bizarní psychologické fenomény, kterými byli svědky. Ale to se změnilo s příchodem holografického paradigmatu.

Jak si Grof nedávno všiml, jestliže je mysl jen část kontinua, labyrint, který je spojený nejen s každou další myslí, která existuje a nebo existovala, ale s každým atomem, organismem, a oblastí v ohromném prostoru a času, fakt, že je schopna příležitostně dělat vpády do tohoto labyrintu, a mít transperosnální zkušenosti, se už dále nemusí zdát tak divné.

Holografické paradigma má také dopady pro takzvané tvrdé vědy jako biologie. Keith Floyd, psycholog ve Virginii, poukázal, že jestliže pevná realita je jen holografická iluze, nemůže být déle pravdivé tvrzení, že mozek produkuje vědomí. Spíše, je to vědomí, které vytváří zdání mozku - stejně tak jako těla a všeho kolem, co interpretujeme jako fyzické.

Takový obrat v způsobu v náhledu na biologické struktury způsobil, že výzkumníci poukazují, že medicína a naše porozumění léčícímu procesu může být též transformován holografickým paradimagmatem. Jestliže zřejmá fyzikální struktura našeho těla je jen holografická projekce vědomí, je jasnější, že každý z nás je více zodpovědný za naše zdraví, než původní medicínské znalosti připouštějí. Co nyní nahlížíme jako zázračné uzdravení z nemoci, může být vlastně změna ve vědomí, která se následně projeví ve změně hologramu těla.

Podobně, sporná nová lečebná technika jako je vizualizace může učinkovat stejně dobře, protože v holografické sféře myšlenkové obrazy jsou stejně realné jako "realita".

Dokonce vize a zkušenosti zahrnující "nadpřirozené" skutečnosti, se stávají vysvětlitelné holografickým paradigmatem. Ve své knize "Dary neznámých věcí", biolog Lyall Watson popisuje jeho setkání s Indonéskou šamankou, která vykonávající rituální tanec, byla schopna vytvořit úplný háj stromů náhle mizejících ve vzduchů. Watson líčí, že jak on a ostatní udivení diváci sledovali tu ženu, způsobila, že se stromy znovu objevili a pak znovu zmizely a objevili, několikrát za sebou.

Ačkoliv běžné vědecké chápání není schopno objasnit takovéto události, události podobné výše uvedené nás stále více ubezpečují, že skutečná realita je pouze holografickou projekcí.

Snad se dohodneme o tom co je "tam" nebo "není tam", protože co my nazýváme shodnou realitou, je formulováno a vyjádřeno v úrovni lidského nevědomí, v kterém všechny mysli jsou nekonečně navzájem propojeny.

Jestliže toto je pravdivé, bude mít holografické paradigma hluboké důsledky, neboť to znamená, že takové zkušenosti jako jsou Watosnova nejsou obecnou zkušeností jen proto, že naše mysli jsou programovány vírou, že to nejde. V holografickém vesmíru nejsou žádná omezení v rozsahu v jakém můžeme měnit strukturu reality.

Co my vnímáme jako realitu je jenom plátno, čekající na nás, aby jsme na něj mohli kreslit obrazy, které chceme. Vše je možné, od ohýbání lžíce silou mysli až po neuvěřitelné události, které zakusil Castaneda během jeho setkání s Donem Juanem, nebot magie je naše vrozené právo, ne tedy více zázraky, to jen naše schopnost programovat realitu, jak chceme, když jsme třeba ve snu.

Vskutku, dokonce naše základní názory na realitu se stávají podezřelé, neboť v holografickém vesmíru, jak Pribram poukázal, že i náhodné události musí být viděny jako založené na holografických principech a tak i determinovány. Synchronicity nebo významné schody okolností náhle dávají smysl a všechno v realitě tak musí být viděno jako metafora, neboť dokonce i ty největší náhody vyjadřují nějakou hlubší symetrii.

//
Zda-li Bohmovo a Pribramovo holografické paradigma bude přijato vědou nebo bude ignorováno zůstává otázkou, ale jisté je, že už mělo vliv na myšlení mnoha vědců. A i kdyby bylo shledáno, že holografický model neposkytuje to nejlepší vysvětlení pro okamžitou komunikaci, která se zdá probíhat mezi subatomárními částicemi, přinejmenším, jak poznamenal Basil Hiley, fyzik z Londýna, Aspectův objev naznačuje, že musíme být připraveny radikálně uvažovat o novém pohledu na realitu.//

[.mycTD]

diky za doplneni
priste by jsi snad jen mohl zprehazet jednotlive odstavce a oddelovat je kombinaci tecek s carkami, sem tam lomitko

[Mydrett]

Tak nejak se mi to nechce ani cist. Kazdopadne DK efekt muzu jenom potvrdit. V praci se s tim potkávám každý den

[Slíma]

Co bylo pro Grofa překvapující, že ačkoli žena neměla žádnou dřívější znalost o takových věcech, pozdější rozhovor se zoologem potvrdil, že u jistých druhů plazů, hraje barva v oblasti na hlavě vskutku důležitou úlohu jako spouštěč sexuálních podnětů.

..tak vo tom zadna

[faust54]

Koukam, ze soutez o nejdelsi prispevek, ale jinak celkem poucne..., docela se divim, ze jsem to prelouskal

[Slíma]

slusnej vykon

[Majx]

A to bylo teprve ''ve stručnosti''

[hondzik]

zajímavý počtení. Vysvětluje to i trikoloru co měl na hlavě Crashta na nejdelším* srazu