Hrdinové Minulosti

[Midloch]

Alfa Romeo 33

"Tak praktická,jak může Alfa z 80.let být,ať to zní sebevíc divně."

Největším překvapením je,když jednu takovou uvidíte na vlastní oči.
Před několika lety byla Alfa 33 všedním zjevením,ale potkat v lehce omšelé červené barvě verzi Quadrifoglio/čtyřlístek/ berte jako celkem vzácnou událost-- chtěl jsem napsat překvapení,ale nechám toho.
Někdo může namítnout,že šlo o přirozený vývoj,protože tento přetransfomovaný Alfasud nejenže selhal při pokusu zopakovat úspěch svého předchůdce,ale také se zarputilostí sobě vlastní předváděl do nebe volající nedostatky.
Například pedály tak blízko u sebe,že jste si koledovali o žaludeční příhodu tím,jak jste poskočili s autem dopředu ve chvíly,kdy jste měli v úmyslu brzdit.
Jenže když jsem spatřil 33 řízenou postarším pánem,který si jí koupil nejspíše před dvaceti lety jako novou,vedlo mě to k úvaze,že jde o další auto z osmdesátých,potažmo devadesátých let,které nezadržitelně mizí z našich silnic jakjo dubnový sníh.
33 je jednou z mnoha Alf zatížených "karmou", a to nyní nemluvím o korozi,problematické elektroinstalaci nebo rozpadávající se kabině,ale o vysokém a nenaplněném očekávání.
Alfasud anuloval standardy ve třídě Golfu a Escortu,a to díky chování na silnici,hladce se točícímu čtyřválci a ovladatelnosti./záměrně nezminuji tendenci k rezavění/.
Takže selhání Alfy 33,jež měla pokračovat v dobrém jménu,bylo v roce 83 velké.
Kdyby model 33 vyrobilo Mitsubishi,Peugeot nebo Renault/nebo motyky--pozn.Midlocha/určitě by sklidili úspěch,ale se znáčkem Alfy trochu minuli cílovou skupinu.I když zase né tak docela.
Během dvanácti let se prodalo 1,2 milionů vozů a tím si zajistila příčku nejprodávanějšího modelu značky.
Vzhledem k mé náklonosti k Alfasudu,kterou dokazuje nevratné utopení mého značně vysokého obnosu za servis několika kousků,které jsem mělv garáži,jsem se nikdy nepřenesl přes zklamání z třiatřicítky,zejména proto,že Alfa se záhy začala profilovat jako mainstreamová značka s nabídkou rodiných vozů namísto sportovních lahůdek.
Jenže 33 se znakem Alfy neměla šanci konkurovat Escortu,a tak se objevila verze"zelený čtyřlístek" s patnáctistovkou pod kapotou o výkonu 105 koní.
Jméno se zřejmě inspirovalo posledním ostrým Alfasudem.
Veze Quadrifoglio vůbec nevypadala špatně,a to díky litým kolům,spoilerům,atraktivnější masce a anatomickým sedačkám,které ale padly leda tak anorektickým postavám.
Plochý čtyřválec oplýval nadšením jako nikdy,ovšem problém ležel někde jinde.
Lehké a lenivé řízení postrádalo špetku citu,a vyburcovalo ho jedině tahání způsobené přenosem točivého momentu do řízení,podvozek poskakující jako po měsíční krajině a občas otravná nedotáčivost.
Vedle Golfu GTI Alfa 33 prostě neprorazila.
Jenže vlastnit raný čtyřlístek mě láká svou vzácností.
Štěstí pro mou kreditku,že se prakticky nedá sehnat.


Proč jí chtít:Je vzácnější než čestný politik a rezaví o něco pomaleji než Alfasud.

Proč prchnout tisíc mil:Je poruchová a s Alfasudem je větší legrace.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Richard Bremner,časopis Autocar,24 září 2009.

[Pchavli]

Pěkné čtení

Kde vyšel originál? I v české mutaci?

[Midloch]

Jo,jo.České vydání.
Mám to doma.
Ségra dělá v tiskárně,tak mám Autocarů,Speedů a Top Gearů plnou skříň.
V tom Autocaru to je pravidelná rubrika na poslední straně.
Někdy jsou tam hodně zajímavý věci.
Konkrétně u téhle Alfy je tam i fotka červenýho čtyřlístku,zřejmě s doby kdy jí v anglii testovali.
Původně jsem to sem chtěl hodit jako jpg. ale nějak mi ten šmej blbě fotí.