"Ottantacinque anni di strabilianti vicende, di straordinarie emozioni, di grandi trionfi...Mille Miglia 2014 sta per arrivare..."
1^ Tappa Brescia - Padova --> partenza da Viale Venezia della prima vettura @ 18:00
Chtěl jsem dát jen úryvek, ale musím celé
Franczz 93@shatsu.cz píše:Zatím jen čísla: v současné době do závodu startuje 415 + 40 závodních a sportovních aut z let 1927 až 1957, která závodila v původní sérii. K tomu se přidává 75 Ferrari v rámci závodu Ferrari Tribute to MM, což je samo o sobě lákavé. V Brescii se totiž za burácení motorů sejde to nejlepší, co bylo na Zemi za posledních sto let vyrobeno. Doslova: historické centrum je v den startu (letos 16. května) přeplněno závodními stroji všech známých i neznámých značek. Chcete vidět v akci první Ferrari? Zajímají vás ostrá Maserati, Fiaty, Alfy Romeo, Aston Martiny, Mercedesy, Healeye, Abarthy, Porsche, BMW, Lancie, Jaguary, Bentleye, Talboty, Bugattky, MG a další? Uvidíte všechno, co jste si mohli přát ještě mnohem víc. Mě osobně fascinují různé italské malosériovky: Cisitalie, Oscy, Ermini, Siaty nebo Stanguellini.
Nádherná auta, krásní lidé, burácení motorů, espresso za euro, šampaňské. Jednomu se z toho až zamotá hlava, ale štěstím. Všechny je ani neumím popsat, startovní listinu ostatně snadno najdete na http://www.1000miglia.eu. Jak se blíží hodina startu (18:45), napětí roste. Auta se přesouvají, štosují na Viale Venezia a čeká se, až to celé konečně začne. Jako doprovod je vysláno 50 policejních patrol na motorkách, které čistí veteránům a ostaním cestu. Jakmile kolona vyjede z Brescie, nesmíte zaváhat a okamžitě se přidat, jinak vám začnou rychle ujíždět. Tady není čas na pohodovou pizzu či skleničku… Vždycky jsem MM absolvoval za volantem nějakého MPV či poloobytného auta, což mělo sice výhody (domov na kolech, spaní atd.), ale i zásadní nevýhodu (neprojedete se!). Letos jsem se rozhodl jinak a po složitých jednáních se mi podařilo získat na tuto cestu bohovskou Toyotu GT86, tedy nejlepší sporťák současnosti. Už cesta do Itálie byla ryzí radost (vynechat dálnici u Brenneru, stará cesta je prázdná a plná zatáček), i když pršelo.
A teď sedím se svojí holkou v GT86 a řítím se Itálií směrem k Veroně pod dramatickými mraky, sotva stíhám nějakou dravou bugatti přede mnou. Už teď je to tempo, ale čtvrtek je ještě celkem pohodový, všichni se v autech teprve zabydlují, ale i tak už projíždíme první semafory na červenou v doprovodu policejní motorky. Celkem 1000 lokálních policistů je určeno k tomu, aby zabraňovali ostatním účastníkům provozu z vedlejších silnic v narušení plynulosti kolony, kterou vítají v každé vesnici desítky natěšených Italů hlasitými pokřiky. „Traffiky“ policie nekompromisně odklání ke straně, kolona MM jede prostředkem, čáry nejsou přece žádné zdi!
I mě občas tleskají, to když se povede mokrý kruhák projet pěkným smykem… Rychlost narůstá, do kolony závodních aut, doprovodů, servisáků, VIP a novinářů přijíždí i řada moderních supersportů. Ferrari jsem už přestal počítat, ale dvě Huayry a nějaké Zondy těžko přehlídnete. V jedné jede dokonce mistr Horacio Pagani! O kus dál stojí Veyron Vitesse, jeho řidič (mimochodem Harry Metcalfe) asi dává kafe. Itálie doslova vře, vše se rozmazává do zběsilých průjezdů úzkými silničkami, zejména když se na vás tlačí SLR Stirling Moss… Zážitek střídá druhý, na města padá tma a lidé podél cest (celkem jich je pět milionů!) jsou čím dál veselejší. Slyším motory, řev lidí, troubení…
Čtvrtek je taková zahřívačka, v pátek, když se konečně dostáváme do kopců, začíná pravý kurz akčního řízení. Na MM se totiž nejezdí pomalu, veterány letí kolem 110 – 120 km/h a zatáčky vybírají s nečekanou přesností. Spolujezdec v náklonu, řidič má plné ruce volantu, pedál plynu nadoraz. Policie nám čistí cestu, barva na semaforech není důležitá, jen zatroubit, aby ti z vedlejší věděli, že teď jedeme my…
Cestou k Římu si s GT86 neskutečně užívám. Fakt, že to auto miluju, je jasný asi všem, ale jak mě učí řídit, jak se s ní sžívám během Mille Miglia, to se fakt těžko popisuje. Každá další zatáčka v kopcích je výzva, rozevlátá záď vysoce žádoucí a jízda stylem brzda plyn prostě nutná. Ostatně, nejsem jediný, kdo se přidal do nejkrásnějšího závodu světa, podobných bláznů letí Itálií přes tisíc…
Před Římem se odpojujeme a společně s Ondrou autům nadbíháme do Viterba, kde počkáme do rána. Řím je sice úchvatný, ale my jsme hotoví: od osmi ráno za volantem, neustále ve střehu, je čas na víno a odpočinek a navíc nás v metropoli stejně odklánějí stranou vyvolených závoďáků. Spíme na opuštěné čerpačce Agip. Ráno si někteří z nás zrovna čistí zuby, když v ranním slunci přijíždí první policejní alfa a potom ferrari. Ke stojanu s jekotem parkují dvě Enza, musí krmit své nenasytné motory vysokooktanovým benzinem. Krásné ráno, miláčku! Myjeme Hachi a jakmile kolem proletí první OM (zaniklá značka z Brescie) a my dosrknem kafíčko, vyrážíme! Není čas ztrácet čas, je sobota, poslední den, od úsvitu do pozdní noci na cestě. Cíl je Brescia, čeká nás kolem 700 km ostré jízdy. Podél cest jsou navíc davy, je sobota, nikde se nemaká a jaký lepší důvod pro ranní skleničku vína v ospalém městečku hledat než je průjezd těch nádherných, burácejících, špinavých závoďáků? Projíždíme historická centra měst, někam nás pustí (máme nálepky Media), jinam ne, ale hned se zase chytáme kolony. Sobota je nejlepší, nejdravější. Nádherná je Siena, pak Florencie a kopce před Boloňou, kde je každoročně masivní výskyt všeho, co má čtyři (nebo dvě) kola a dává smysl. Jedu za Viperem, kolem Lotusy, mezitím závodní ferrari, veterány samozřejmě úhledně pouštíme, ale jinak jedeme pilu a závodíme spolu. Kdy jindy a kde jinde se můžete svobodně projet než při MM? Tam člověk teprve zjistí, co vlastně vydrží a jak to zvládá: prudké brždění na krev není výjimkou, už jsem několikrát těsně dobrzďoval a modlil se, aby ten veterán za mnou měl dobrý brzdy…
V kopcích kolem Boloni potkáváme jediné další Čechy v závodě: maníky s miatami, kteří se přijeli podívat na tu velkou show. Jsou v pohodě, ale po svezení s GT86 mi jeden přísahá, že jestli bude nová Hachi v kábru, tak do ní jde. Ano, ten kluk ví… :) Pokračujeme dál, stále další zatáčky, riskantní předjíždění, ale vzájemný respekt, pohoda. Nikdo nenadává, nechová se kreténsky, všechno v pohodě jde. Boloňa je možná krásná a vznikly zde dobré špagety, ale to já vůbec nevnímám. Musím ucpaným městem hlavně projet. Kolem veterány, pace káry, policajti, supersporty – mezi křižovatkami vyrážíme protisměrem, potom rychle ke straně, průjezd na červenou, troubení. Jeden moderní Aston mi dělá společnost, neustále se střídáme v tom, kdo vede. Za 20 minut jsme venku z Boloni a věřte mi, že vůbec netuším, jak to tam vypadá. Vím jen, že se to dá… Jedeme dál, ostatně jako poslední tři dny neustále.
Roviny kolem Modeny jsou nudné, plné vesnic, navíc prší. Tady se už moc neprojedete, závoďáky se motají na úzkých cestách, až se konečně před Cremonou zase rozjedou. Je zážitek vidět Porsche 550 Spyder letět kolem vás ve 130 km/h, jak pěkně letí noční krajinou, následováno dalšími. Chráníme je, pouštíme, děláme smyky, hoříme koly na požádání (maníci v jednom městečku právě kvůli tomu každého zastavují). Při tankování na jediné benzínce v Itálii, která má i v noci obsluhu, mi stařík tankuje a čistí sklo. Kdybyste viděli tu lásku, s jakou se dotýká našeho sporťáku, možná vám ukápne slza. Má úctu, miluje svou práci, dělá jí s láskou. A když dostává dvě eura spropitné, pokorně řekne „Grazie.“ Respekt, to je ono. Závodníci, i ostatní, všichni mají k sobě vzájemný respekt. Proto to jde – vždyť i policajti mají tenhle výlet za odměnu! Proč sem asi jezdí slavné osobnosti (vzpomínka na Davida Coultharda, který mě před Assisi prudce předjel v 300 SLR…), co je láká? MM je nejkrásnější závod světa nejen proto, že se projedete po těch nejúžasnějších silničkách, které Itálie nabízí, ale také pro tu atmosféru, spojení závodních aut a jejich elegantních majitelů, pro ty davy šílících diváků kolem a pro tu společnou, sdílenou radost, kterou nemůže nic zastavit.
Do Brescie přijíždíme kolem půlnoci, zhruba na konci první třetiny závoďáků. Je tu plno, lidé tleskají, radují se a bouchají šampaňské. Z Bentleye teče voda, ozývají se náhodné výbuchy z výfuků, lidé křičí a v případě potřeby uštvané stroje tlačí k cíli vlastními silami. Zvládli jsme to! Jsem zase nabitý, posunutý, mám za sebou 3200 km jízdy s tou hravou potvorou, která se jen tak lehce usmívá. Jak já už jí znám, jak moc jí chci…
Doufám, že tento malý popis napsaný za 17 minut vás chytne a příští rok se tam také vydáte. Ne kvůli tomu, že to s vámi sdílím, ale kvůli sobě. Rozšíříte si obzory, uvidíte něco, co se vlastně hrozně těžko popisuje. Vím, že MM je nejvíc. Vím také, že nikde jinde než v Itálii by se to udělat nedalo. A také vím, že těch superlativů bylo prostě málo… :)
Takže v půlce května dámy a pánové…
tam by se jí to jezdilo 
